Kapitola 1
Kdybych zase zapomněla něco vysvětlit, ptej se. Další bude brzo.
Vpadl do domu svého mistra s udýchanou omluvou a vrazil do muže v černém plášti. Ten ho objal a udržel na nohou, ale zdálo se, jako by držel spíš věc než člověka. Palin si narazil ruku o jeho brnění, ale stejně se omluvil. Muž neodpověděl, jen chladně kývl a vtáhl ho dovnitř.
Palin se tvářil, jako by se nic nedělo, ale strohý muž ho docela vykolejil.
„Mistře,“ sklonil hlavu s kamennou tváří. Asi sedmdesátiletý muž se pobaveně usmál.
„Posaďte se, oba,“ pokynul jim.
Palin poslechl a sedl si co nejdál od jejich hosta. Vyčkávavě se podíval na svého mistra. Přítomnost vojáka, muže zasvěceného zlu a krvi, byla v domě čaroděje znepokojivá.
„Paline, těší mě, že ti mohu představit Genea Revalina. Gene, tohle je můj učeň Palin Thurber.”
Palin měl jako čaroděj nižší hodnost než on v armádě, jak mu prozradil znak na jeho rameni, ale nebyl si jistý, jestli se to dá takhle měřit. Pro jistotu mu nabídl ruku jako první. Dokonce se mu odvážil podívat do očí. Byly čistě černé, stejně jako jeho vlasy, a uhrančivé. Palin měl pocit, že působí skoro hypnoticky. Mužův pohled byl tak ostře pronikavý, že byl v pokušení uhnout očima, ale nakonec jen vzpurně pohodil hlavou a potřásl pevnou rukou. Umanutě na něj zíral, dokud ho mistr pobaveně neoslovil.
,,Paline, dones něco k jídlu a pospěš si.”
Vstal a odešel do kuchyně, o které měl občas pocit jako by ji znal lépe než její majitel. Rychle nabral na talíř jednoduché pohoštění a spěchal zpátky. Mistrův pohled mu ukázal, že není příliš spokojen s jeho výběrem, ale zachmuřenému vojákovi to patrně nijak nevadilo.
Mlčky jedl, zatímco starší čaroděj se obrátil na svého učně.
,,Vydáš se s Genem na jednu cestu. V Ristalonu musíte získat jednu věcičku, kterou jsem tam kdysi nedobrovolně zanechal. Potřebujeme ji. Já tu mám jinou práci.“
Palin si pomyslel, že se mistrovi spíš nechce, ale chránil se to dát najevo. Mladý voják na něj vrhnul pohled, ze kterého mu bylo jasné, že z toho není dvakrát nadšený, ale jinak se choval dokonale zdvořile.
„Proč tam nepošleš někoho schopnějšího?“
„Nemělo by to být moc náročné, neví, jakou to má cenu.“
Lichotivé, vskutku.
„Prošel jsi Zkouškou i Rituálem, takže jsi mág. Sice máš druhou nejnižší hodnost, ale jsi čaroděj, dokonce se slušným potenciálem. A Gene je vyjímečně schopný rytíř.“
Tak dokonce rytíř? Pokusil se pohledem najít jeho přilbu, ale nebyla nikde v jeho dohledu. Povzdechl si a vzdal se. Mistra stejně nepřesvědčí.
„Kam máme jet? A pro co?“
„Do Ristalonu. Pro jednu knihu zaklínadel. Jsou v ní dobrá kouzla a pár z nich budeme potřebovat. Nepamatuji si je,“ trochu se zachmuřil. „Má modré desky, vlastně celá vypadá jako tvůj lexikon.“
„Hm,“ zabručel Palin na souhlas.
Rytíř si otřel ústa a poděkoval staršímu čaroději za jídlo.
„Paline, vyrážíte zítra, dnes bude Gene spát s tebou.“
Paslin nenadšeně přisvědčil. Obvykle mu nevadilo sdílet postel s hosty, ostatně byla tak velká, že by se v ní pohodlně vyspali čtyři lidé, ale moc se mu nechtělo spát ve stejném domě, natož posteli, jako nesmiřitelný černý rytíř. Který, jak se zdálo, měl z jeho přítomnosti pramalé potěšení.
„Musím zajít za Chikim, má večer přijít.“
Byl rád, že má příležitost odejít. Jeho učitel však zavrtěl hlavou. Rychle něco naškrábal na papír a poslal pryč. Zpráva s tichým svistotem vylétla z otevřeného okna.
„Takže já vám teď vysvětlím podrobnosti,“ opřel se mág pohodlně do křesla a nalil si čaj.