Kapitola 13
Po lehkém obědě se všech ujaly služky, aby je připravily na ples. Leia i Gene na to byli zvyklí, ale Palin trpěl. O tři hodiny později byl po koupeli a maratonu česání, krášlení, oblékání a zdobení. Připadal si divně. Vlasy měl spletené na temeni, stahovaly mu prameny z obličeje, aby nepřekážely a zbytek mu splýval volně po zádech. To byl jediný ústupek žen, které se o něj staraly. Původně mu chtěly vytvořit složitý účes s vlasy vyčesanými nahoru, ale prosadil si jednodušší. Byl oblečený do hladce splývající, v pase zúžené tuniky asi ke kolenům. Z pod ní vykukovaly hedvábné kalhoty, lichotící jeho postavě. Tunika byla tmavě modrá se stříbrným odleskem, kalhoty zelené se zlatým a ve vlasech měl nenápadné stříbrné ozdoby, stejně jako na lemech tuniky. Vypadal báječně, ale připadal si hloupě. Když ho služebná odvedla do malého místnosti vedle Velkého sálu, Gene a Leia tam už čekali, spolu s Králem, jeho Paní a Arvalinem. Toho lehce objímal kolem pasu vysoký tmavoplavý muž s přitažlivě svalnatou postavou. S princeznou si tiše povídal roztomile pohledný mladík s neposednými rezavými vlasy a pihami na tváři.
Rozpačitě se zastavil u dveří. Gene se ohlédl po zvuku zavíraných dveří. Chvíli zůstal zírat, než si pro něj došel a dovedl ho k ostatním.
„Sluší ti to,“ poznamenal jakoby mimochodem, jako povinnou zdvořilost, ale Palin poznal, že je to míněno doopravdy.
Zářivě se usmál a došel k názoru, že to krášlení nebylo tak zlé.
„Díky. Tobě taky.“
Gene měl zelenou tuniku s téměř neviditelnými zlatými ozdobami a modré kalhoty. Rozhlédl si a uvědomil si, že Leia s mladíkem, Arvalin s mužem, který ho objímal, i Geneovi rodiče spolu barevně ladí.
„My… jdeme na oslavy spolu?“
Chtěl říct jako pár místo spolu, ale toho se neodvážil.
Gene se na něj podíval jako na idiota.
„Jistě,“ přelétl pohledem jeho i své šaty a upřel na něj zrak.
„Já nevěděl, že páry nosí takové šaty,“ kuňknul Palin na vysvětlenou.
Ticho.
„A proč jdeme spolu?“
Vždyť se rytíř přece pořád tváří, že pro něj nic neznamená, tak ať hezky řekne, že ho má rád!
Gene převrátil oči.
„Ty tu nikoho neznáš a já bych musel jít s někým, kdo by čekal víc, než chci… než můžu dát.“
„Aha,“ kuňknul zahanbeně.
To si celou dobu jen namlouvá, že ho má Gene rád? Tolik doufá, že vidí znamení tam, kde nejsou? Nebo je špatně chápe? Povzdechl si a nervózně popotáhl za lem tuniky.
„Nech toho, ještě to zničíš.“
„Hm. Gene, co se teď bude dít?“
„Půjdeme do sálu. Posadíme se, budeme jíst, konverzovat, poslouchat písně a tančit. Potom půjdeme na Terasovou louku, vyslechneme motlitby zemi a magii a budeme pít. Ti šťastnější nebo uvážlivější, mezi které budeš patřit, půjdou do postele, ti ostatní usnou opilí tam, kde zrovna budou. Pokud na to nebude mít ta magie nějaký vliv. Jinak jsou všechny velké oslavy podobné.“
„Aha. Dobře.“
Palin byl nervózní. Byl sice mág, vážený a respektovaný, ale stále jen nezkušený mladík z venkova ve velkém městě, dříve mezi vesničany, teď s královskou rodinou, vyděšený z nového prostředí a zvyků, vytržený z důvěrně známého světa a denní rutiny.
Gene ho objal kolem pasu a zařadil se za své rodiče, když vycházeli z komnaty do Sálu. Přitulil se k němu, vděčný za podpůrnou paži. Gene je očividně citlivější, než si myslel, když si všiml, že by uvítal jeho podporu a našel si i skvělý způsob, jak ji projevit…
To si myslel až do chvíle, kdy si uvědomil, že Král se svou Paní jdou v úplně stejné pozici, jen se k sobě tak netulí. Rychlý pohled zpět mu odhalil, že Geneovi sourozenci také. Došlo mu, že je to předepsaný postoj.
Nespokojeně se na Genea podíval, ale ten hleděl přímo před sebe a ukázkově ho odvedl k čelu stolů, uspořádaných do tvaru obdélníku bez jedné z kratších stran.
Usadil ho, krátce přitiskl rty na jeho čelo a posadil se mezi Palina a svého otce.
Palin se zpočátku bavil. Objevoval nové druhy jídel a nové úpravy starých, občas prohodil pár slov s Arvalinem, který se ukázal být překvapivě milý. Dozvěděl se, že muž, který mu dělá doprovod se jmenuje Natirik, ale říká se mu Nat nebo Nati. Nebyl to Arvalinův milenec, jak si myslel původně, ale jenom přítel. A z Arvalina se vyklubal pořádný proutník.
„Víš, rodiče chtěli, abych si našel někoho trvalejšího,“ vykládal vesele, ale přece jen tak tiše, aby to jeho otec nezaslechl. „A tady Nati je už alespoň půl roku sám jako kůl v plotě, tak se uvolil mi pomoci a předstírat, že jsme milenci. Ale protože nejsme, můžu si vlastně pořád dělat, co chci,“ spiklenecky se usmál a dolil mu.
Gene mu silně zmáčkl stehno, ale když sykl bolestí a otočil se k němu, klidně jedl. Asi se cítil nespokojeně, že se baví s Arvalinem a jemu vůbec nevěnuje pozornost. Arvalin se uculil a obrátil se ke svému příteli.
Příteli….
Palin uvažoval, co vlastně on znamená pro rytíře, který měl na tváři kamenný výraz a téměř bez pohnutí seděl vedle něj. Co vlastně byli? Přátelé, milenci? Nebo vážně jen náhodní známí? Milenci jistě ne, z Arvalinova vyprávění postřehl, že pokud se pár chtěl stát milenci, muselo se to oznámit. Snad přátelé? Ale nepředpokládalo se, že součástí přátelského vztahu nebude milování? Palin si nebyl úplně jistý, ale myslel si, že mít Geneův úd v puse by se dalo označit za druh milování. Nebo ne?
Zatímco se ztratil v myšlenkách, většina lidí už dojedla a do Sálu, do prostoru mezi stoly, vběhli tanečníci.
Všichni je zaujatě sledovali a ano, byl na ně pěkný pohled, ale Gene ho zajímal víc. Dlouhá, nařasená látka ubrusu zakrývala dost na to aby mu mohl Gene nepozorovaně stisknout stehno a on by si mohl dovolit ještě víc, aniž by si toho kdokoli všimnul. Přisunul se co nejblíže ke stolu a položil Geneovi ruku na koleno. Hladil ho po stehně a postupoval výš. Gene, obě ruce na poháru, ze kterého se chystal napít, ztuhl. Pomalu odložil číši, aby si nikdo nevšiml, že se mu třesou ruce. Klidně, nenápadně si složil ruce do klína a pokusil se odtamtud vystrnadit Palinovy hbité prsty, které už rozvázaly tkanice jeho kalhot a přivedly jeho úd k plné tvrdosti. Rychle se na něj podíval, ale objevil jen zdvořilý zájem při pohledu na tanečníky.
„Skvělí, že?“ oslovil ho jeho otec.
Genea polilo horko a polevil ve svém úsilí vyhodit Palinovu ruku ze svého klína.
„Jistě, otče.“
„Ano, musel jsem jim hodně zaplatit, jsou z Morienovy říše. Zvlášť ten černovlásek v tom zeleném oblečku je rozkošný. Nemyslíš, že jeho tvář je poutavá?“
„Ah… Ano, nádherná.“
Palin koutkem oka pozoroval,jak Gene rudne a zrychleně dýchá, přestože si stále udržel svůj kamenný výraz. Zrychlil pohyby ruky a zaregistroval, že muž vedle něj zatnul prsty do sedáku své židle. Přemýšlel o tom, jestli by bylo příliš neslušné, kdyby něco shodil pod stůl a vlezl pro to. Mít Geneův tvrdý úd v ústech se mu docela líbilo a byl by to skvělý dezert. Rozhodně by se to neslušelo a v blízkosti krále byl dost nápadný, ale všichni pozorují představení… Nakonec to s lítostí zamítl. Byl moc na ráně a nemohl by sledovat jeho výraz.
Ne, rukou je to dobré. Pevněji ho stiskl a Gene vydal téměř neslyšené zasténání.
Král se k němu obrátil s tázavým výrazem. Chvíli pozoroval ztuhlé tělo, strnulý výraz a nepřítomné, zakalené oči a culícího se Palina vedle něj, než se mu na tváři objevil vědoucí výraz a znovu upřel pozornost na tanečníky. Nebude dělat rozruch na veřejnosti.
Gene v duchu proklel Palinovu rodinu do desátého kolena a snažil se nedat na sobě nic znát. Potlačil nutkání přirážet proti Palinově ruce a setřel si pot z čela.
Mladý čaroděj mnul mezi prsty jeho žalud a zvědavě prozkoumával předkožku, než se vrátil k plynulým, pevným pohybům. Gene zaryl prsty do židle, přivřel oči a pevně stiskl čelisti, když mu vystříkl do dlaně.
Palin přivřel oči, vytáhl ruku zpod stolu, položil si lokty na stůl a jakoby se o ruce opřel. Počkal, než se na něj Gene podívá a začal husté, ale přece jen pomalu stékající semeno olizovat. Rytířovy zorničky, široké prožitým vyvrcholením, se ještě víc rozšířily. Naklonil se k němu a sevřel mu stehno. Tentokrát to opravdu bolelo.
„Tohle už nedělej, jestli nechceš, abych tě tu přehnul přes stůl a přede všemi si tě vzal,“ zasykl.
Palinův růžový jazyk obkroužil ty plné rty a temně zelený pohled se na něj upřel skrze husté řasy.
„Uděláš to?“ zašeptal vyzývavě.
Nebál se, byl si dost jistý, že by to Gene nikdy neudělal, rozhodně ne proti jeho vůli.
„O tom nepochybuj,“ zavrčel a znovu stisknul jeho nohu.
Stáhnul se a pohodlně se opřel. Upravil si oděv a zamyslel se. Nebylo to vlastně tak špatné, rozkoš přinášená obratnými prstíky se mu ohromně zamlouvala. A myšlenka na těsný zadeček ve svém klíně byla ještě přitažlivější, zvlášť kdyby byl tak pevný a poddajný, jako má Palin Thurber. Stále si dokázal jasně vybavit, jak se ho dotýkal na mostě při jejich výletu do města, jaký to byl pocit svírat ho v dlaních, jak přesně do nich pasoval.
A proč vlastně ne?
Mohl by mu na rovinu říct, že nebudou milenci a byl si téměř jistý, že by ho dokázal svést.
Jistě, nebylo čestné nic ke svému milenci necítit a jen využít jeho tělo, nebylo správné podvést ho klamným příslibem citů…
Ale k čertu s tou zatracenou ctí! Čestně se choval celý život, celou cestu s Palinem se držel od jeho hříšně lákavého těla dál, přestože víc než jednou musel překonávat silnou touhu se s ním pomilovat. Mladý mág byl zřetelně nezkušený, neměl by být velký problém dostat ho do své postele… V duchu se hořce zasmál, když si uvědomil, že ve své posteli ho má každou noc a jen jedinkrát se ho dotkl v sexuálním smyslu.
Ale s malou pomocí nějakého kouzla nebo afrodiziakálního nápoje…
,Ne,´ probral se okamžitě ,to nejde.´
Kouzla rozhodně ne! A svést ho… zradil by jeho důvěru, litoval by toho.
Jedna jeho část ho nenáviděla za to, že tak lpí na své cti a nevyužije příležitosti.