Kapitola 16
Ráno se probudil v Geneově objetí, s Arvalinem sedícím na pelesti postele.
„Chtěl jsem se podívat, jak jsou na tom jeho rány,“ zašeptal. Palinovy bledé tváře zčervenaly, když dodal „Ale jak vidím, asi je v pořádku.“
„My spolu nespali, hlupáku,“ zavrčel Gene a protřel si oči. „A co tu vůbec chceš?“
„Ty máš ale dobrou náladu, bratře,“ povytáhl druhý princ obočí.
Gene jen něco neidentifikovatelného zavrčel, otočil se k němu zády a zabořil Palinovi tvář do hrudi. Ten trochu ztuhnul, ale pak ho opatrně objal a věnoval Arvalinovi, který se tiše pochechtával, omluvný úsměv. V duchu už přemýšlel o Geneovi.
Lhát bratrovi bylo jistě v rozporu s Geneovou ctí, takže si to asi nepamatuje. Nechal mladého léčitele, aby svého bratra vyšetřil.
„Ty rány už jsou normální, ale má horečku. Chlaď mu čelo a nenech ho vstát. Řeknu kuchařkám, aby vám posílaly nějaká zvláštní jídla.“
„Nejsem sakra dítě,“ zavrčel vztekle Gene.
„Ale jsi nemocný. Obdivuji tě, že to s ním vydržíš, Paline.“
Arvalin se na svého bratra zamračil, ale minulo se to účinkem, protože ten se mračil mnohem hůř. Ještě popřál Palinovi hodně štěstí a odešel.
Gene byl nezvykle podrážděný a cítil se velice slabý. Jen poddajné tělo, ke kterému se tulil, přinášelo trochu spokojeného klidu.
„Gene?“ zeptal se Palin opatrně.
„Hm?“
„Jak jsi spal?“
„Dobře,“ odpověděl princ na půl úst.
Takže neví, pomyslel si Palin. A nezdálo se, že by si chtěl znovu podmanit jeho tělo. Opatrně zpevnil sevření paží kolem něj.
„Příběh?“
Palin se podíval na statného bojovníka ve své náruči a usmál se.
„Jakýpak bys chtěl?“
„Třeba o Delialovi.“
Zasmál se.
„Víš, zrovna v ten den, kdy jsi k nám přijel, mi přišel nový svitek o jeho dobrodružstvích. Tak tedy: Delial byl synem koželuha, jehož žena zemřela při porodu, ale on sám se odmalička chtěl stát čarodějem. Jenže neměl ani kapku kouzelného nadání. Pokaždé, když pomáhal otci s prací nebo když se ukláněl výše postaveným lidem, myslel na to, že kdyby byl čaroděj, postavený mimo hierarchii společnosti, tohle by dělat nemusel. Až se jednou, to mu bylo asi třicet let, rozhodl, že takhle už to nenechá odešel z rodného města. Dlouho se snažil sehnat si mistra, ale všichni ho odmítali. Nakonec pochopil, že bez pouta s magií se čarodějem stát nemůže a rozhodl se, že se usadí s půvabným mladíkem, kterého náhodou potkal na tržišti a bude se živit jako tesař, což mu narozdíl od kouzlení skutečně šlo. Vyučil se, postavil svému milému dům a zdálo se, že je všechno tak, jak má být, když…“ udělal dramatickou pauzu, pohlédl na Genea a zjistil, že spí.
Něžně se usmál a pohladil ho po krátkých vlasech.
Večer byl unavený, protože Gene se brzy probudil a potom byl celý den protivný a agresivní. Když nakonec pozdě večer usnul, dovolil si na chvíli odpočinout. Propadl se do tiché dřímoty, když se po něm Gene začal sápat.
Přikázal jeho tělu, aby se zastavilo, ale k jeho hrůze to nemělo žádný účinek. Přikázal pokrývce, aby se kolem něj omotala svázala ho, ale Gene vztekle zařval a udělal nemožné – strhl ji. Udeřil čaroděje do tváře, až z kleku skončil na zádech. Okamžitě se na něj vrhl, serval z něj lehké spodní roucho, roztáhl mu nohy a prudce do vyděšeného mladíka vnikl.
Palinova tvář se zkřivila bolestí. Zakousl se do vlastní ruky, aby nekřičel.
K ránu, když bylo po všem, dospěl k názoru, že Salegrin jeho kouzlo zneutralizoval. A dal Geneovi nadlidskou sílu, když se ho pokusil zastavit tak, aby nepoužil magii přímo na něho.
Váhal, co má dělat dál. Přestěhovat se zpět do svého pokoje?
Zdálo se, že se Geneův chtíč projevuje jen v noci. Ve dne byl agresivní, ale nepokoušel se ho dotknout tělesným způsobem.
Ale to by Gene v nemyslící touze po ukojení napadl někoho jiného a se silou Salegrinu by pro něj asi nebyl problém rozmlátit dveře holýma rukama.
Lámal si hlavu asi hodinu, ale nic ho nenapadalo, takže to prostě bude muset přežít.
Jenom doufal, že to opravdu přežije.
Následující dva týdny probíhaly ve dne podobně a v noci koneckonců taky. Všechno, co Palin zkoušel, aby Genea zastavil, se setkalo s neúspěchem. Většinou to Genea jen rozzuřilo a Palina zbil, než si ho vzal. Hrubým zacházením mu způsobil i další zranění.
Modřiny a odřeniny byly nepříjemné, ale ne vážné.
Osmou noc s ním třísknul o stůl a mladý čaroděj, ačkoli nikdy nebyl v léčitelství příliš zběhlý, měl pocit, že mu praskla klíční kost.
Jeho tělo se hojilo rychle, ale přesto se nedokázalo uzdravovat tak rychle, jak ho ,noční´ Gene ničil. Ale Palin byl odhodlaný to vydržet.
Ochrání palác před Genem a Genea před sebou samým.
Patnáctý den do pokoje brzy ráno vešla Leia. Zářila zlatou barvou. Nezmodrala, jak tajně doufala, ale její bledá kůže získala bronzově zlatavý odstín, což ji také těšilo.
Na rozdíl od jiných, které Salegrin obdaroval zlomyslněji. Královna nad vším levitovala asi deset centimetrů, takže nemohla chodit a po paláci se pohybovala za pomoci sluhů a zvláštní židle s popruhy (nad jejíž sedákem se vznášela také).
„Dobré ráno,“ pozdravila princezna vesele.
„Dobré,“ usmál se Palin a snažil se zakrýt únavu.
„Tedy, ty jsi ale bledý! A máš dost velké kruhy pod očima. Tobě je špatně?“
„Děkuju, rád slyším, jak skvěle vypadám. A ne, je mi dobře, jen jsem unavený nicneděláním,“ pokusil se znít přesvědčivě.
Naštěstí si toho, co říká, princezna příliš nevšímala.
„Chtěla jsem ti říct, co budu dneska dělat! Kavas mě pozval na projížďku na loďce!“
Palin zavzpomínal.
„To je ten kluk, co s tebou byl na oslavách začátku Salegrinu?“
„Ano!“ zajásala dívka a div nenadskakovala. „Řekni to Geneovi až budu pryč, on by mi to jinak zakázal! Tak papa!“ zamávala, vyběhla z pokoje a Palin se usmál.
Gene něco zabručel a nadechl se vůně jeho těla. Tvář měl u jeho hrudi, paže omotané kolem štíhlého pasu.
Palin ho se smutným úsměvem na tváři hladil po vlasech. Jemně ho políbil na čelo.
Gene byl teď vlivem Salegrinu dost nesnesitelný, ale stále to byl muž, kterého miloval.
„Paline?“
„Hm?“
„Jak dlouho už trvá Salegrin?“
Ve dne míval horečku a noci si nepamatoval, takže trochu ztrácel ponětí o čase.
„Dva týdny. Už je ti líp?“ zkusil využít přívětivé chvilky.
„Ne. Cítím se jako, bych neuzvedl ani tu deku, pod kterou ležíme. A mám žízeň.“
Palin se vymanil z jeho objetí, došel ke stolku a nalil mu vodu. Džbán držel v levé ruce a pohár v té zlomené. Bolelo to, takže ho, jakmile byl plný, přemístil do levačky. Gene se vděčně napil.
„Díky.“
Palin si vlezl zpátky do postele a jakmile se znovu uvelebil, vešel Arvalin.
„Jak se držíte?“ usmál se.
„Jde to,“ oplatil mu Palin úsměv.
Gene mlčel.
Druhý princ byl v těchto komnatách častým návštěvníkem a s mladým mágem se brzy spřátelil.
Prohlédl Genea, konstatoval, že je na tom úplně stejně jako včera a donutil ho vypít nový lék na snížení horečky, který neúčinkoval jako všechny předchozí.
„Paline, nevypadáš dobře,“ zamračil se potom při pohledu do křídově bílé tváře.
„Díky, tobě to taky sluší,“ ušklíbl se mladík a snažil se vypadat naprosto zdravě.
„Hm,“ zabručel Arvalin nepřesvědčeně.
Palin rychle změnil téma. Nadhodil Leinu projížďku s Kavasem, což se neobešlo bez menšího výbuchu vzteku od neinformovaného Genea. To Palina vyděsilo, ale také to pěkně odvedlo Arvalinovu pozornost.
Druhý princ odešel asi o dvě hodiny později a Gene i Palin usnuli. Ještě než se ponořil do náruče spánku, přemýšlel o tom jak zvládne ty dva zbývající týdny.
Bylo mu zle, zvracel - zase. Gene ho uvnitř znovu poranil, jako už tolikrát. I jednou by bylo příliš mnoho. Celé jeho tělo pokrývaly modřiny, oděrky, odřeniny, tržné ranky a kousnutí. Nikdy nedokázal poslušně ležet, vždycky začal v poslední chvíli utíkat a bránit se, ale věděl, že mu stačí vydržet v pokoji než se objeví ,noční´ Gene, který ho už potom nikdy nenechal uniknout. Měl pocit, že ztratil tolik krve, že už mu žádná nemohla zbýt. Poslední týden se cítil malátný a slabý a netušil, jak přežije ten zbývající. Arvalin se na něj díval dost podezřívavě a Palin se jen těžko bránil jeho odhodlání vyšetřit ho.
Ale dnešek byl nejhorší, dnes se tomu neubránil. Arvalin ho dost nekompromisně odvlekl do vedlejšího pokoje.
„Arvaline, nic mi není!“ zaprotestoval a opřel se o stůl.
„Jestli ti nic není, nebudeš jistě protestovat proti malému vyšetření, jen tak pro jistotu,“ opáčil princ zákeřně. „Sotva se držíš na nohou.“
„Je mi dobře.“
„Ne, není. Sedni si.“
Palin se vděčně posadil na postel, šťastný, že je tak měkká.
Arvalin se mu díval do očí, uší a pusy a mračil se.
„Svleč se.“
„Ne.“
„Paline, potřebuju zjistit, co ti je. Mám to udělat magií?“
Po léčitelském kouzlu které by ho prohlédlo a dodalo Arvalinovi potřebné vědomosti o jeho zdraví by ho brnělo celé tělo. Ale Palin neviděl žádnou možnost jak v tom netrpělivému léčiteli zabránit.
„Dobře, ale slib že to nikomu neřekneš.“
„Dobrá, slibuju,“ odbyl to Arvalin, aby ho už konečně mohl vyšetřit.
Kouzlem zjistil, jak je na tom a šokovaně zalapal po dechu.
Palin se strašně styděl. Sklopil hlavu a prsty nervózně začal popotahovat za lem svého nočního roucha.
„Ty…tohle… „Jak se ti to stalo? To Gene?“
Palin mlčel.
„No tak, Paline! Máš zlomenou ruku, klíční kost, čtyři žebra a o tom… o těch ostatních zraněních nemluvě!“
„Co záleží na tom kdo?“
„Může to udělat znovu!“
Palin odvrátil tvář.
„Já vím. Ale když to neudělá mě, udělá to někomu jinému.“
„Ale... ale…“ Arvalin bezmocně rozhodil rukama.
Napůl se mu podlomil kolena, napůl si sedl na postel a složil hlavu do dlaní.
„Barony, paní bolesti! Můj bratr… Jak… jak jen ti to mohl udělat?“ hlesl hluše.
„To není Geneova vina,“ zavrtěl se zavřenýma očima hlavou Palin. „Ovlivňuje ho Salegrin. On si to ani nepamatuje.“
Arvalin s nadějí vzhlédl.
Palin se vděčně složil na postel. „Jeho mysl si to asi vůbec neuvědomuje.“
„Já… Musíme to říct rodičům, nějak ti pomůžou…“
„Ne!“ vyjekl Palin, prudce otevřel oči a posadil se. „Slíbil jsi, že to nikomu neřekneš!“
„Ale…“
„Ne!“
Arvalin proklel svou zbrklou pusu a povzdech si.
„Tak mě alespoň nech ať ti to ošetřím.“
Palinovy strašidelně bledé líce mírně zrůžověly.
Arvalin chvíli zíral, než mu to došlo a zrudnul.
„Ne, myslím jen… Když vím, kde jsi poraněný, můžu tě ošetřit magií. Jen ty zlomeniny budou chvíli trvat, než se zahojí.“
„Já… děkuju.“
Arvalin mu položil ruce na tváře, zavřel oči a pustil se do spravování jeho zranění.
Když skončil, bylo mladému mágovi mnohem lépe.
„Díky, jsi moc hodný,“ usmál se.
Ztratila se trocha malátnosti, velká část bolesti a horkosti a třeštící hlava, což si ani neuvědomil, dokud to nezmizelo.
„Paline, nech mě ještě jednou tě vyšetřit, ať vím, jak jsi na tom. Chci vědět, jaký účinek mělo moje léčení a… myslí že předtím jsem byl dost v šoku a mohl jsem dost věcí přehlédnout.“
„Dobře,“ přikývl Palin a promnul si ještě trochu brnící konečky prstů. Neměl důvod bránit se Arvalinově pomoci, když už princ stejně všechno věděl.
„Mohl bys použít kouzlo?“
Arvalin to udělal a znovu zalapal po dechu.