Kapitola 2
Když šel večer Palin spát, rytíř ho beze slova následoval.
„Tohle je můj pokoj,“ řekl mladý mág celkem zbytečně, když otevíral dveře. Snažil se jen rozbít dusné ticho a neosobní atmosféru. Gene mlčky přikývl. Palin se jím tedy přestal zabývat. Začal odkládat magické pomůcky a svlékat se. Mladý muž ho pozoroval, ale sám se ani nehnul. Mág zrozpačitěl. Bylo obvyklé spávat v horkém létě nazí, ale možná to rytíře pohoršovalo?
No co, je to host, tak se má přizpůsobit.
„Půjdeš do postele v brnění?“
Voják se zamračil.
„Nejsem si jistý, jestli je bezpečné je odložit.“
Palin se skoro urazil.
„Jsi v domě mého mistra! Jsi v naprostém bezpečí.“Gene nevypadal dvakrát přesvědčeně, ale nakonec se také svlékl a meč si odložil vedle postele, aby na něj snadno dosáhl. Palin si koutkem oka prohlédl jeho vysokou postavu. Byla opálená a svalnatá, rozhodně víc, než ta jeho. Docela mu záviděl, tělo měl nepřístupný rytíř skutečně dokonalé. Lehl si a protože se mu zdálo, že váhá, snad se ostýchá, nadzvedl přikrývku na jeho straně postele. Gene se zarazil a prudce mu stoupl krevní tlak.
Co si to ten kluk dovoluje?! Vždyť mu nemůže být víc než šestnáct, sotva víc než dítě, a už si jeho, muže o šest let staršího, zve do postele jako nějaká…
Stiskl zuby a lehl si vedle něj. Kluk se k němu nezačal lísat, jak čekal, jen se pokusil o přátelský úsměv a natáhl se, aby zhasnul svíčku. Tím mu nabídl nanejvýš zajímavý pohled na nádherně štíhlé a pružné tělo.
„Jasnou mysl a klidný spánek,“ popřál mu a uvelebil se k usínání.
„I tobě,“ vypravil ze sebe a lehl si na záda. Zíral na strop pokoje a přemýšlel. Král ho poslal plnit podobné nedůležité úkoly, aby získal nějaké zkušenosti. Byl z toho otrávený, ale tenhle a ještě jeden a má to za sebou.
Uprostřed noci ho probudil instinkt, který získal jako voják, co nikdy není v bezpečí. Popuzeně zjistil, že se na něj ten kluk lepí. Potom si uvědomil, že on sám se tiskne k jeho zádům a ruku i nohu má přehozené přes něj. Začínám měknout, pomyslel si. Měl se vzbudit mnohem dřív. Rozpačitě se odtáhl. Tak, aby ho neprobudil. Chlapci se to očividně nelíbilo a ze spánku se po něm natáhl. Gene s překvapením zjistil, že se to nelíbí ani jemu. Chlapec se k němu přitulil, tak ho volně objal. Uvědomil si, že leží asi uprostřed postele, takže předtím musel být na Palinově polovině. Brzo usnul, protože teplo těla, které se k němu tisklo, tak příjemně uspávalo…
Probudil ho opatrný pohyb. Okamžitě procitl a vzpomněl si, kde je. Rozhodl se nehýbat. Pootevřel oči na miniaturní škvírky a sledoval, jak se mladý mág, rudý až po špičky uší, odsunuje na druhou stranu postele. Lehl si až úplně na kraj a zavřel oči.
Gene se protáhl a tvářil se, že se právě vzbudil. Podíval se na svého společníka, který vcelku věrohodně předstíral spánek.
„Vstávej, Thurbere, musíme vyrazit,“ zatřásl mu ramenem.
Oba se rychle oblékli a sbalili. Palinův učitel mu dal hranatou kabelu přes rameno. Pro Genea byla poněkud záhadná, ale Palin očividně věděl, co v ní je, protože vděčně kývl hlavou a bez mrknutí ji převzal. Rozloučili se, nasedli na koně a vyrazili.
Cesta byla tichá a jednotvárná. Kdykoli se Palin pokusil navázat rozhovor, neuspěl. Mladý voják po jeho boku odpovídal na otázky stručně a výstižně, ale jinak mlčel. Palin to nakonec vzdal.
Pozdě k večeru dojeli k větší vesnici, našli hostinec a zaplatili si pokoj. Palin usnul téměř okamžitě, zatímco ostražitý bojovník ještě prověřoval bezpečnost okolí. Jemu to osobně přišlo zbytečné, lidi ve vesnici víceméně znal a oni jeho.
Bylo to klidné, bezpečné místo.
:-]
(Liritar, 28. 9. 2009 22:35)