Kapitola 3
Když se probudil, ležel Gene vedle něj. Ačkoli černé kovové brnění odložil, stále měl na sobě pevné, ale pružné spodní kožené brnění.
Vyhlédl z okna a zjistil, že už svítá. Měli by vstát a jet, jinak se do Karmalonu, nejbližšího města, které měli po cestě, nedostanou před setměním a uzavřou se před nimi městské brány.
Natáhl k rytíři ruku, ale než se ho mohl dotknout, zjistil, že leží na zádech, se zápěstími vtisknutými do polštářů, s mladým mužem, který nyní vypadal jako lovící šelma, na sobě.
Zrudnul, když si uvědomil, že Gene leží mezi jeho roztaženýma nohama a tiskne se přesně na tu část jeho těla, které připadal nejsympatičtější.
„Nedotýkej se mě, když spím,“ přikázal mu svým obvyklým ledovým hlasem voják a slezl z něj.
Palin konsternovaně přikývl. Vůbec se mu nelíbila myšlenka na další den, strávený s chladným rytířem. Následoval Geneova příkladu a vstal.
Pokoj byl skutečně levný, ale také skutečně malý, takže když se oblékal, několikrát do Genea vrazil.
Rychle na sebe natáhl své svršky, sebral zavazadla a sešel dolů, kde požádal hostinského o snídani. O chvíli později sešel dolů i černě oděný rytíř a pustil se do jídla. Když znovu vyjeli, krátce se na něj podíval.
„V Karmalonu budeme večer, zítra v noci bychom měli přejít hranice, takže vyjedeme před polednem.“
„Co budeme ve městě dělat?“
Palinovi se ten výlet vlastně docela líbil, přestože by si uměl vybrat lepšího parťáka. V Karmalonu byl zatím jen dvakrát a docela se na městečko těšil.
„Ty nic hloupého a do toho, co budu dělat já, ti nic není.“
„Co budeš dělat?“ zajímal se Palin okamžitě.
„Říkal jsem…“
„Že mi do toho nic není, jo já vím. Ale mě to zajímá.“
„To je tvoje věc.“
„No tak, Gene! Co když se ti něco stane a já ti nebudu moct pomoct?“
Mladý rytíř mu dal pohledem jasně najevo, co si myslí o jeho pomoci, ale nakonec zabručel „Půjdu někoho navštívit.“
„Asi mě nevezmeš sebou, co?“
„Zcela správně.“
Potom už jeli mlčky.
Asi v poledne se Palinovi podařilo prosadit přestávku na oběd.
Usadili se vedle sebe, opíraje se zády o široký kmen starého dubu kousek od cesty. Palin objevil trochu lesních jahod a nabídl polovinu svému společníkovi. Ten je asi třikrát zdvořile odmítl, ale nakonec si nějaké vzal. Bylo teplo a Palin byl příjemně plný, takže po chvilce podřimování usnul. Když se probudil, ležel na boku, s Geneovou rukou na rameni a svou hlavou v jeho klíně. Rytíř se opíral o strom ve stále stejné poloze a cosi si četl. Pohodlí a pocit spokojenosti narušovalo jen Geneovo nepohodlné brnění. Bylo mu příjemně, ale museli vyrazit. Protáhl se a zívl.
„Proč jsi mě nechal spát?“
Gene cosi zabručel a shodil ho ze sebe.
„Vyrážíme.“
Jeli rychle, ale přesto se do města dostali až těsně po setmění. Cestou se Palin mohl bavit jen pozorováním stále rovnější krajiny, ale když byli na dohled města, celkem spokojeně si prohlížel povědomé hradby a věžičky.
U brány, kterou se právě chystali zavřít, je zastavil postarší voják a podezřívavě se zeptal, co tam chtějí. Voják a čaroděj nebyla zrovna obvyklá kombinace.
„Jenom projíždíme, musíme až do Krisu. Chceme tu jen jednu noc přespat a doplnit zásoby.“
Neochotně je vpustil dovnitř. Když byli skoro z doslechu, obrátil se Palin ke svému společníkovi.
„Jaké zásoby budeme doplňovat?“
„Šaty. Nemůžeme se po cizích říších potulovat se znaky Araluenu.“
Palinova ruka mimoděk vylétla a bříška prstů přejela po levém rameni, kde byl vyšitý araluenský znak.
Projížděli městem a lidé jim automaticky uhýbali z cesty. Gene na to byl patrně zvyklý, ale Palinovi to bylo trochu nepříjemné, třebaže jako čaroděj už si na to měl zvyknout.
„Musíme najít nějaký hostinec,“ řekl rytíř nevzrušeně. Palin mu hodil otěže svého koně, sklouzl na zem a obrátil se na muže, který šel vedle nich..
„Dobrý muži, kde je tu nějaký hostinec?“
Kupec, kterého oslovil, se na něj usmál. „Když půjdeš tamtou uličkou, tak najdeš Černou husu, pane mágu. Není dvakrát přepychový, ale čistý a levný.“
„Díky za tvou radu.“
„A jestli tam půjdeš se svým… průvodcem,“ podíval se nelibě na rytíře „tak nemluvte o králi. Jeho vojáci zabili majitelce syna.“
„Díky, příteli,“ usmál se Palin.
Naskočil na koně a zabočili do označené ulice. Mladý voják podezřívavě prohlížel okolí hostince, ale nakonec vešel dovnitř.