Kapitola 5
Druhý den ráno ho vzbudil neidentifikovatelný zvuk. Také ho poněkud znepokojil fakt, že člověk, který před pár hodinami usínal v jeho náručí, tam teď nebyl.
Prudce se posadil. Kousek od něj seděl Palin a vařil nějaké jídlo. Co je to s jeho instinkty? Jak to, že nezaregistroval ve svém okolí pohyb, ani to, že se ho něco přestalo dotýkat a dokonce ani oheň? To už jeho mysl tak dokonale mladého mága přijala, že neupozorňuje ani na jeho potenciálně nebezpečné počínání? Tady je něco špatně.
Zavrtěl hlavou a se zamračeným výrazem se posadil.
„Dáš si?“ nabídl mu čaroděj trochu svého výtvoru. Beze slova si misku s podivnou hnědou kaší převzal a začal jíst. Vypadalo to strašně, ale nádherně to vonělo a chutnalo překvapivě dobře, správně. Palin patrně už jedl, protože teď krmil černé kotě, které mu předlo v klíně.
Nelíbilo se mu, že na něj jeho životně důležité instinkty nereagují a že s sebou to štěně musí vláčet. Ale vaří dobře.
Palin byl rozčarovaný, že s ním rytíř nemluví a že je pořád tak zatraceně nepřístupný.
Zato Nelien byla v teple, s plným bříškem a jemná ruka hladila její kožíšek. Byla naprosto spokojená a nic jí netrápilo.
Než vyjeli, převlékli se do šatů, které vezl Gene. Měly sloužit jako maskování, což spočívalo ve znaku říše Mertinu na jejich ramenou. Mladý mág si uvědomil, že trochu zhubnul a stehna, přestože ho šíleně bolela, se mu zpevnila. To celé tělo, ale tady to bylo nejzjevnější.
Znovu uložil kotě do otevřené brašny, vyšvihl se na koně a zařadil se vedle Genea. Dnes jeli volněji a tak se vytrvale pokoušel zapříst hovor, ale spíš by si popovídal s Nelien, než s mlčenlivým rytířem po svém boku.
Poměrně brzy dojeli do města, jen o trochu většího než Karmalon. Strážní je dost nekompromisně zastavili.
„Proč by voják a čaroděj chtěli vstoupit do našeho města?“
„Chceme tu jen přenocovat.“
„Spolu? Co by vás přinutilo jet pohromadě?“
„Spíme spolu?“ pokrčil Gene rameny.
Strážný pravděpodobně uznal, že tělesná potěšení mohou být dostatečný důvod, ale stále se mu na tom něco nezdálo.
„Milenci?“ uchechtl se. „Tak ho polib!“
Gene popošel pár kroků zpátky k Palinovi, který neposlouchal a uklidňoval svého koně, zneklidněného novým hlučným prostředím. Zvedl hlavu a usmál se na něj. Výborně, takhle to bude vypadat věrohodněji.
Stál k vojákovu u brány zády, takže mohl mluvit, ale jen rychle a tiše. Věděl, že je pozorně sleduje, hlavně Palinovu reakci.
„Nevyváděj, spolupracuj,“ sykl, zajel mu rukou do vlasů a druhou ho objal kolem pasu, aby nemohl utéct, a políbil ho. Vášnivě se tisknul k jeho plným rtům a nechtělo se mu přestat.
Mohl by si dovolit víc. Ukrást si jediné políbení… Je to přece kvůli krytí, přesvědčení toho strážného. Jemně mu přejel jazykem po rtech a Palin, který se už přestal bránit, poslušně otevřel ústa a vpustil ho dovnitř. Tiše zasténal a sám se tisknul k rytířovu tělu a dychtivě polibek opětoval. Gene mu rukou sjel na zadek a stisknul, než se od něj jemně oddělil a obrátil se ke strážnému. Ten je dychtivě pozoroval a z drobného hnědovláska nemohl spustit oči. Genea přepadlo podezření, jestli je nechtěl vidět líbat se z úplně jiného důvodu, než jaký přiznal. Majetnicky si ho přitiskl k sobě a omámený Palin ani neprotestoval.
Strážný mávnul rukou, aby šli dál, ale stále mága pozoroval s chtíčem v očích. Gene měl jednu ruku stále vlastnicky omotanou kolem jeho pasu a tiskl si ho k boku.
Za branou ho pustil a Palin se hned začal vyptávat.
„Proč jsi to udělal?“
„Co?“ opáčil Gene chladně.
„Proč jsi… mě líbal?“ zčervenal.
„Abychom se sem dostali.“
„A proč jsi mě kvůli tomu musel líbat? Co jsi tomu chlapovi řekl?“
„Že jsme milenci.“
„Cože?“
„Že spolu spíme. Že děláme…“
„Já vím, co to znamená!“ přerušil ho vztekle. „Ale proč…“
„Jsem tě líbal? Chtěl důkaz a na nic lepšího nepřišel.“
„Chtěl jsem se zeptat, proč jsi mu řekl zrovna tohle? Vždyť je to směšné! Ty jsi ledovější než Kraulaund a mě zcela očividně nesnášíš.“
Gene se málem zasmál. Ten kluk, kterého by skutečně měl naprosto nesnášet, protože měl snad všechny vlastnosti, které ho popouzely, vůbec netuší, jak moc se mu vlastně dostal za tu krátkou dobu pod kůži.
Mlčel a Palin se mračil, tak roztomile…
„Kolik jsi viděl let, Thurbere?“
„Osmnáct. Proč to chceš vědět?“
„Jsi o čtyři roky mladší než já. Má méně zkušeností a absolutně žádnou zodpovědnost. A jsi přecitlivělý.“
„To teda nejsem!“
„Jsi. Když nemám stejně lehkomyslně rozjásanou náladu jako ty, div se nerozbrečíš, když jsem tě políbil, rozklepala se ti kolena.“
„To není pravda!“ vyštěkl Palin.
„Skutečně?“ zapředl rytíř svým sytým hlasem a přiblížil se k němu tak těsně, že Palin cítil teplo jeho těla a sluncem rozehřáté zbroje.
„Vidíš,“ šeptal hlubokým, svůdným hlasem Gene „už teď se chvěješ.“
Palin zcela iracionálně znovu zatoužil po jeho polibku, ale voják se odtáhl.
„Prostě se se mnou přestaň hádat,“ uzavřel klidně a s velmi spokojenými pocity pokračoval.
Palin nechápal, jak se ve vteřině může změnit z přitažlivého, žádoucího muže ve strohý, sucharský nástroj královské armády. Mlčel a chtělo se mu trucovat, ale nakonec ho následoval.
Komentáře
Přehled komentářů
Promiň, byla jsem teď nějakou dobu dost zaměstnaná a mimo, ale doženu to.
Kraulaund je místo daleko na severu, původně označení ledových věží, největší dominanty kraje, časem se rozšířil na celou oblast. Většina obyvatel Araluenu to zná jen jako úsloví.
Prosím,
(Silmaren, 8. 11. 2009 14:38)
mohla bys mi jen tak nepatrně naznačit, kdy bude další díl? Jsem nemocná a nemám co dělat, tak bych si chtěla číst, ale nemůžu, protože tu nic není.
A co že je to Kraulaund? Já mám dojem, žes to minule vysvětlila, ale už si to nepamatuju...
:-(
(Liritar, 29. 11. 2009 16:02)