Kapitola 6
Ubytovali se ve velkém hostinci, až po střechu nacpaném lidmi, kteří přijeli na trh. Dostali pokoj s jednou, pro jednoho docela širokou postelí. Palin studoval nová kouzla a Gene se pustil do údržby své zbroje. Potom prošel celý pokoj a co nejlépe ho zabezpečil proti vetřelcům. Palin předstíral, že čte, ale pozorně ho sledoval, když odkládal brnění a tuniku.
Jen v kalhotách se začal protahovat a Palin okouzleně pozoroval hru svalů na jeho těle.
Musel připustit, že to byl skvostný pohled. Po pár desítkách minut rytíř prohlásil, že je čas jít spát.
Vlezli do postele, Gene s kamennou tváří a Palin rozpačitě, a prkenně vedle sebe leželi. Nemohli se uložit tak, aby se navzájem nedotýkali. Palin si povzdechl a nejistě se k Geneovi přitulil. Ten něco zavrčel, ale, téměř neochotně, ho objal. Spánek na sebe nechal čekat celou věčnost.
Následující týdny putovali celkem v klidu. Palin se každou noc stulil Geneovi do náruče a rytíř ho k sobě celou noc tisknul, jako by si myslel, že mu ho ukradnou. Jinak ale zůstával stejně ledově zdvořilý jako na začátku. Ale zvykli si na sebe a stali se vcelku sehranou, dobře se doplňující dvojicí.
Palin si také všiml, že mladý voják ho už nepovažuje za ohrožení. Když ho šestnáctý den cesty chtěl probudit, neskončil s nožem na krku, nýbrž Gene jen cosi zamručel a stále spící ho z kleku stáhl na zem, přisunul si ho do náruče a pevně ho sevřel. Mág se zasmál.
„Gene,“ uvolnil si jednu ruku a zatřásl mu ramenem. „Vstávej!“
„Co je?“ zabručel probuzený muž.
„Očividně se ti nechce vstávat,“ smál se Palin.
„To tedy nechce,“ zabručel Gene ve výjimečně hravé náladě. Pevně mu omotal ruce kolem pasu a zabořil tvář do jeho hrudi. Palin se pobaveně a překvapeně usmíval.
„No tak, Gene, musíme vyrazit. Jsme dva týdny cesty od cíle.“
„Jistě,“ zívl Gene.
Potom systematicky připravil jejich věci a vyjeli. Rytíř byl znovu chladný, ale Palin měl kvůli ranní vstřícnosti celý den báječnou náladu a Geneovy občas zraňující poznámky přecházel s úsměvem.
Když projížděli kolem nevelkého, ale nádherného jezera, napůl ukrytého vzrostlými kmeny borovic, přemluvil ho k zastávce. Rychle se svlékl a s výskotem se vrhl do vody. Lákal svého společníka do vody a ten, v tomto neobvykle horkém dni v brnění už upečený a s křupavou kůrčičkou, se také svlékl a pomalu došel až k vodě.
Ovšem vlézt se mu do ní příliš nechtělo. Byl rozpálený a jezerní voda mu připadala ledová. Palin ho chtěl postříkat, ale to předpokládal a včas uhnul. Tak si čaroděj rychle namočil vlasy a vyběhl z vody. Dokud byl ještě pořádně mokrý, rozběhl se k Geneovi. Ten si nebyl úplně jistý, co chce to zmáčené stvoření dělat, proto chvíli zaváhal, než začal utíkat. To Palinovi poskytlo čas, aby se mohl přiblížit a chytit ho. Objal ho, přitiskl se k němu co největší plochou těla a otíral se o něj ve snaze ho co nejvíc zamokřit. Jednou rukou si přehodil vlasy přes jeho rameno a nechal mu vodu stékat na záda. Mezitím nepozorovaně přivolal z jezera vodní kouli a nechal ji nad nimi explodovat.
Gene vrčel. Byl celý zmáčený studenou vodou a to mladičké tělo, které se ho tak svádivě dotýkalo, ho zatraceně vzrušovalo. Odtrhl ho od sebe a chtěl ho odkázat do patřičných mezí, když pohlédl do jeho rozesmáté tváře a uvědomil si, že Palin ho vůbec nechtěl svádět. Chtěl si hrát. Mínil to jako nevinnou hru, žert, přátelské škádlení.
Je to jeho chyba, že v tom vidí víc, že ho to nádherné tělo tak vzrušuje, že má chuť povalit ho na zem a vzít si ho.
Zvedl ho do náruče, aby neměl příliš možnost zabývat se jeho vzrušením, donesl ho k jezeru a hodil ho do vody. Palin vyjekl, rozrazil zády vodní hladinu a klesl asi metr a půl až ke dnu. S prskáním se vynořil a začal hledat Genea, aby se na něj mohl vrhnout, když ho zezadu objaly pevné paže a zase ho stáhly pod vodu. Začal bojovat, aby se mu mohl vymanit a oplatit mu koupel. Chvíli se kočkovali a stříkali po sobě jako malé děti.
Potom Gene naoko otráveně prohlásil, že vůbec neumí zápasit a začal ho instruovat. Nakonec se hra změnila v lekci boje beze zbraní.
Geneovi se líbilo, že mu to poskytuje čestně přijatelný důvod dotýkat se jeho těla a Palina, udiveného z jeho ochoty, nadchla myšlenka, že se bude umět bránit jinak než magií.
A tak se lekce soubojů přidaly k jejich večerům u ohně.
Tu dobu, než dorazili do Ristalonu, se Gene děsil, jak moc tomu klukovi dovoluje, aby se k němu přiblížil. Dotýkal se ho tak často, jako už dlouho nikoho ne, povídal si s ním o věcech, které vědělo jen několik málo lidí nebo vůbec nikdo, bohové, dokonce spal s ním v náručí!
Začal být ještě nepříjemnější než dřív, odsekával mu a skoro nemluvil. Ale nevzdal se doteků jeho těla při lekcích a nočním zahřívání. Palin z toho byl zmatený, ale nakonec si zvykl. Patrně usoudil, že Gene prožívá nějakou těžkou chvilku a byl ohleduplný a trpělivý, jak jen horkokrevné mládí dokázalo. Gene nenáviděl pomyšlení, že by snad mladší čaroděj mohl chovat vyspěleji než on, ale koneckonců, on se jen snažil jednat čestně.