Kapitola 7
Den cesty před městem ukryli Geneovo brnění a Palinovy kouzelnické pomůcky, které byly moc velké, aby je mohl schovat do kapes a které snad nebude potřebovat. Našli si příhodně vykotlaný strom jen pár desítek metrů od kraje lesa. Palin věděl, že dokáže své věci vycítit, takže neměl starost o to, jestli je ještě někdy najdou.
Převlékli se do hnědých kupeckých šatů, které Gene vezl na dně svých zavazadel. Byly rozhodně přiléhavější než mágské roucho, ale Palin si celkem pohodlně schoval všechny důležité věci do váčků u pasu.
Gene s lehkým koženým brněním pod šaty vypadal mírně oplácaně, ale Palinovi to slušelo. Dál na cestu vyrazili jako dvojice drobných kupců. Palin se v tichu, které se jako obvykle rozhostilo, začal podrobněji vyptávat na jejich úkol.
Zjistil, že muž, ke kterému jedou, se jmenuje Falon a má obchod s různými věcmi, které nakupuje právě od takových malých kupců, za jaké se vydávali.
Plán B mu Gene neřekl. Palin měl podezření, že by se mu nelíbil.
U brány museli čekat, než se v pomalé frontě lidí dostanou až k ní. Mladý strážný se na Palina usmál a pohledem neskrývaně ocenil jeho tvář i postavu. Mladý mág mu úsměv vrátil, ale rytíř po jeho boku ho probodl nepřátelským pohledem.
Voják s halapartnou opřenou o zeď si je k sobě posunkem přivolal.
„Nejsme vpuštěni do města?“ zeptal se chladně zdvořile Gene.
„Ale jistě,“ usmál se mladý muž. „Jen…“ obrátil se na Palina „Vaše krása mě okouzlila. Směl bych mít to potěšení vás ještě někdy vidět?“
Gene mu věnoval úsměv, s jakým se dívá kočka na myš. Majetnicky objal potěšeně se usmívajícího Palina kolem ramen.
„Myslím, že já a můj milý budeme dost zaneprázdnění,“ řekl dřív, než měl čaroděj možnost promluvit.
Tomu se vůbec nelíbilo, že za něj Gene rozhoduje, protože uvažoval o tom, že by pozvání přijal. Teď to udělá jemu na truc.
„Myslím, že bychom si mohli vyšetřit trochu času,“ namítl.
„Ne, nemohli,“ odsekl Gene, chytil jeho koně za otěže a rozjel se do města. Palin ještě věnoval strážnému omluvný úsměv. Ten mu úsměv oplatil, trochu lítostivě pokrčil rameny a zamával mu. Potom mu ho zakryla zeď.
„Gene, co to do tebe vjelo? Já s ním chtěl jít na schůzku!“
„No právě,“ zavrčel Gene ne právě přívětivě. „Nemáme čas.“
„Jediné, k čemu mě potřebuješ je, abych tu knihu poznal a zabezpečil! Mám spoustu času.“
„Ale nebudeš mít pletky s tím chlapem!“
„A proč bych neměl?“
Gene se zrazil. Protože žárlím? Sakra!
„Protože brzy odjíždíme, stejně by z toho nic nebylo.“
„To je moje věc!“ ohradil se rozzlobeně Palin.
„Tady se ubytujeme,“ mávl rytíř rukou k blízkému hostinci ve snaze odvést řeč.
„Fajn,“ odsekl Palin. „Tak se tady sejdeme za chvíli.“
Obrátil koně a zamířil k bráně. Gene ubytoval s kamennou tváří a bez jediného unáhleného pohybu, ale uvnitř soptil. Co se má co tahat s kdejakým urostlým strážným! Už si s ním teď jistě vrká a schůzku už mají domluvenou. Vztekle praštil do zdi.
Ne, ne, to štěně nemá nic, kvůli čemu by měl žárlit. Nic spolu nemají, nic pro něj naznamená. Tak. Vůbec se o něj nezajímá.
Zrovna se snažil čistit svoje zbraně, když se Palin s úsměvem na rtech vrátil. Gene se na něj ani nepodíval a polohlasem zabručel něco o děvce.
„Taky tě rád vidím,“ zašvitořil Palin, kterého to otrávilo, ale rozhodně mu nechtěl dopřát tu radost, aby to viděl. „Kdy půjdeme pro knihu?“
Gene v duchu zaklel a zamračil se. Tohle chtěl říct až potom, aby mu mohl schůzku zrušit.
„Asi za hodinu.“
„Bezva,“ zasmál se mladý mág „já jdu večer.“
Zbytek času mlčeli a zahlíželi na sebe. Knihu získali bez problémů. Malý tlouštík s falešně bodrým úsměvem skoro zapomněl, že ji má, tak dlouho mu ležela na polici. Dokonce jim ji dal celkem levně.
Palin podotkl, že by se mohla hodit. Gene se zatvářil, že tedy udělá svému milenci radost, přestože ji asi neprodají. Nerozhodně se zeptal majitele kolik stojí a nakonec ji spolu s několika dalšími věcmi koupil. Palin se mu pověsil kolem krku, děkoval a se svůdným výrazem mu šeptal do ucha.
Podle obchodníka to byly nepochybně sliby nočních rozkoší, ve skutečnosti návrh, aby už odešli. Gene se souhlasně usmál a jakoby nenápadně mu stiskl zadek. Palin se o něj smyslně otřel a Gene ke své hrůze ucítil, jak jeho tělo začíná reagovat. Lehce ho plácl přes zadek a přistoupil k jejich nákupu. Všiml si, jak si kupec jeho společníka mlsně prohlíží a tak se rozhodl urychleně vrátit do hostince.
Začal si za to nadávat, jakmile se Palin začal vesele chystat ven.
„Hlavně si nenech udělat děcko,“ ušklíbl se, když mladík odcházel.
„To těžko,“ odbyl ho oprávněně Palin. „Je mi osmnáct. Myslím, že tak pitomý nejsem ani po takové době s tebou.“
Gene po něm hodil polštář.
„Drakene,“ zasmál se a lehce objal pohledného strážce. Ten se usmál, vzal jeho tvář do dlaní a dlouze ho políbil. Palin byl trochu nejistý, ale nakonec se poddal. Docela se mu to líbilo.
Přemýšlel, kam půjdou, takže ho cizí jazyk v jeho puse dost překvapil. Ale přestože se mu to zdálo divné, bylo to příjemné, takže neprotestoval.
Nakonec se jen tak procházeli po městě, chvíli sledovali loutkové divadlo, prohlíželi krámky a stánky, občas si koupili nějakou drobnost nebo sladkosti. Draken objímal Palina kolem pasu a občas ho líbnul do vlasů. Mladý mág se k němu spokojeně tulil a vesele si s ním povídal.
Pozdě večer se vrátili před hostinec, kde byli Palin a Gene ubytovaní.