Kapitola 12
Gene se vzpamatoval a pustil ho. Palin se rychle obrátil na záda, zacouval a posadil se. Rychle si upravoval oblečení. Překonal strach a podíval se na svého společníka. Ten na něj upíral žhavý pohled, zaťaté pěsti si tiskl na stehna a zrychleně dýchal. Palin se k němu váhavě natáhl a pohladil objemnou bouli v jeho klíně. Gene zadržel zasténání a prudce ho objal. Jen ho pevně svíral, opřel si čelo o jeho rameno a nechal ho, aby vyprostil jeho bolestivě napjatý úd z kalhot.
Palin se vyděsil. Nedokázal si představit, že by se něco tak velkého mohlo vejít do něj. Ale držet ho v ruce bylo příjemné. Byl těžký a horký a příliš velký, aby ho mohl obejmout prsty. Pohladil ho a lehce stiskl. Bylo příjemné slyšet Geneovo tlumené sténání, když ho uspokojoval rukou. Gene ho hladově políbil, přivlastnil si jeho rty a přirazil mu do dlaně. Hladil ho po zádech a tisknul si jeho tvář k sobě, aby se mohl jazykem prodrat hlouběji do jeho úst. Palin zrychlil své laskání a druhou rukou se vsunul mezi jejich hrudníky a bříšky prstů pohladil jeho bradavky. Geneova ústa stále hltala ta jeho. Během líbání měl možnost jen k pár rychlým nadechnutím, takže mu docházel dech. Odstrčil ho od sebe a přiměl ho lehnout si na záda. Byl nervózní - tohle ještě nikdy nedělal, jen o tom zaslechl pár zmínek, když se návštěvníci ze severu v jejich hospodě opili. Prostě si ho dá do pusy, to bude dobré. Až na to, že se tam nevejde. Sklonil hlavu do jeho klína a vzal do úst špičku jeho penisu.
„Co to… ah,“ zasténal Gene.
Zvědavě ho olizoval a jemně zasál, aby dostal do úst víc té zvláštní husté tekutiny, vytékající z rudého žaludu a mohl prozkoumat chuť. Zkusil jak hluboko ho může vzít do pusy. Zjistil že akorát tak, aby byl zbytek na šířku jeho dlaně. Okamžitě ji tam umístil. Byl příliš tlustý, než aby ho mohl dlaní obejmout, ale Gene nevypadal, že by mu to vadilo. Zvedl boky a Palin se trochu dusil, když se dostal příliš hluboko. Gene mu vjel prsty do vlasů a tiskl si jeho hlavu do klína. Mladík se po chvilce, kdy to bylo všechno, jen ne příjemné, naučil uvolnit ústa a nadechovat se, když se Gene trochu odtáhl.
Jednou rukou se podepíral na lokti, ale protože ležel mezi svalnatými stehny vojáka, nedosáhl rukou nijak daleko. Hladil proto kůži na podbřišku a stehnech, než vzal do ruky jeho varlata a lehce, zkoumavě je promnul. Gene bez varování vykřikl a vyvrcholil mu do úst. V posledním záblesku rozumu pustil jeho hlavu a zatnul prsy do prostěradla. Palin se trochu odtáhl, nechal si v puse jen naběhlý žalud a sál slanou, horkou tekutinu. První nával spolkl, zbytek rozkošnicky převaloval na jazyku.
„Bohové,“ zasténal udýchaně Gene a přitáhl si ho k sobě. Zabořil mu hlavu do prsou a tiskl ho k sobě, jako se tonoucí tiskne k nečekaně se zjevivší lodi.Palin ho pohladil po vlasech a málem přeslechl tiché zaklepání. Rychle Genea políbil, vyskočil z postele a došel ke dveřím. Otevřel je a nenápadně svým tělem zaclonil výhled.
Stála před ním Geneova sestra, nějak od L… Leia.
„Vítejte, má paní. Čím vám mohu posloužit?“
Dívka se zahihňala.
„Chtěla jsem vidět bratra. Ale kdo jsi ty?“
„Jmenuji se Palin Thurber. Jsem čaroděj, nesl jsem tvému bratrovi lék.“
Dívce s potutelným výrazem zacukalo koutky.
„Jaký lék?“
Palin zčervenal.
„Lektvar na bolení hlavy.“
„Najednou se za ním objevil klidný, plně oblečený Gene ve spodním brnění.
„Leio! Výtečně, už jsem čekal, kdy tě uvidím, sestřičko.“
Objal ji a Palin couvl. Měl v úmyslu nepřekážet a nenápadně zmizet do své komnaty. Gene položil sestře ruku na rameno, řekl jí, jak nádherně dnes vypadá a natáhl za sebe ruku, aby mohl Palina uchopit za paži a zastavit ho. Přitáhl si ho k sobě.
„Leio, tohle je Palin Thurber, můj nynější společník, mág. Paline, tohle je Leia Sanclinová, moje sestra, jediná princezna království.“
Palin trochu neohrabaně políbil dívce ruku, ta zčervenala a se zalíbením na něj hleděla. Gene se nemohl ovládnout, vlastnicky Palina objal kolem ramen a vystrčil z pokoje.
„Pojďme na snídani.“
Bylo to spíš oznámení než návrh. Zavedl je do jídelny, kde se posadili do čela poloobsazeného stolu. Palin se celou dobu okouzleně usmíval a prohlížel si všechno kolem sebe.
Okna byla skleněná. Jako čaroděj je měl doma také, ne průsvitné blány nebo voskované či maštěné papíry jako prostí lidé, ale ozdobná barevná sklíčka na okrajích mu byla novinkou a zlaté zdobení také nikdy dřív neviděl. Všechno bylo tak vzdušné a krásné a Gene s Leiou se v tom přepychu pohybovali tak samozřejmě…
„Gene, proč ti lidé sedí tak divně?“
„Divně?“
„Támhle si spolu povídají přes dvě prázdné židle. Proč si nesednou k sobě?“
Leia se na dvojici, mladou rusovlasou ženu a starého učence, rychle podívala.
„Oh, to je kvůli zasedacímu pořádku. Každý stálý obyvatel paláce tu má své místo. Támhle vzadu, vidíš, u okna, je stůl pro hosty.“
Palin se rozpačitě ošil. Je přece host, měl by sedět tam. Jeho myšlenky mu byly očividně jasně vidět ve tváři, protože když začal nejistě vstávat,aby si tam sedl, Gene ho okamžitě stáhl zpátky.
„Ty sedíš vedle mě.“
„Ale já jsem tu jen host…“
„Můj,“ přerušil ho princ.
„Ale to tohle místo nikomu nepatřilo?“
„Ne. Přidali jsme ho sem.“
„A kdy?“
„Vydal jsem několik příkazů hned po příjezdu.“
„Aha. Tak to… děkuju,“ usmál se na něj.
Leia se také usmála a nabídla mu malou misku s kousky cizokrajného ovoce.
„Ochutnej tohle, je to z jihu, moc dobré a báječně sladké!“
Hovorná princezna ho bavila celou snídani a ani jeden si příliš nevšímal mrzutého Genea.
Po zbytek dne je zaměstnaly přípravy na Salegrin.
Všude se pečetily magické předměty, důležité věci se zamykaly, všechno se zabezpečovalo. Palin se poprvé mohl blýsknout svou magickou silou a patřičně si vychutnával obdivné pohledy.
Do postelí se dovlekli unavení, ale Leia i tak celou dobu zářila a štěbetala, jak se těší. Palin a Gene automaticky zamířili do princova pokoje, shodili ze sebe šaty a vlezli do postele. Gene si přitáhl Palina do postele a oba usnuli jako zabití. Ráno se vzbudili až když s nimi Leia zatřásla.
„Proč se mi zdá, že vás moc často nacházím v jedné posteli? Tak vstávejte, dnes se zdobí Velký sál a Terasová louka! Večer začne bál, tak to musíme stihnout!“
Tahala je z postele dost netrpělivě a dupla si nohou.
„Jo,“ zabručel Gene, nepřívětivý jako pokaždé, když musel vstávat.
„Už vstáváme, Leio,“ zívl Palin, který se ve výjimečně dobrém rozmaru rozhodl zabránit menší hádce mezi sourozenci.
„Nech nás obléct. To není pohled pro krásné mladé dámy.“
Dívka se začervenala a vyhopkala z pokoje s tím, že počká venku. Gene, ospalý, protože v noci se často budil, se protáhl. Zamžoural na svět a spatřil, že Palin se podivně culí. Zjistil proč, když se k němu natáhl a sevřel v dlani jeho ranní erekci. Mrzutě jeho ruku odtáhl.
„Není čas, vstávej,“ zavrčel.
Palin na něj udělal smutné oči, což způsobilo, že se musel opláchnout ledovou vodou z lavoru u okna. Leia netrpělivě zaklepala na dveře. Rychle se oblékli a upravili a byli připravení vyrazit.
Procházeli velkým sálem a zdobili a organizovali sluhy. Palina i Leiu to bavilo, takže nechali Genea jeho kontrole bezpečnosti a vrhli se do kreativního zkrášlování sálu.
„Kde je vlastně Arvalin, proč taky nepomáhá?“
„On tvrdí, že pomáhá. Třetí princ si zlomil nohu, tak…“
„Já myslel, že máš jen dva bratry.“
„Mám, třetí princ je bratr mojí matky.“
„Proč až třetí? Podle čeho se určuje pořadí?“
„Je to podle pořadí, v jakém by nastupovali na trůn, kdyby jejich předchůdci zemřeli. První princ je samozřejmě Gene, princ následník. Potom je Arvalin jako jeho mladší bratr. Pak jsem já, ale protože jsem dívka, tak jsem první princezna. Potom by byli sourozenci mého otce, ale on žádné nemá, takže nastupuje strýček Siom, bratr mojí matky, třetí princ. No a ten si zlomil nohu, takže ho arvalin léčí a potom má dohlížet na vyzdobení hradu. Má trochu moc usedlý vkus, jinak to nebývá špatné, vážně.“
Palin se zasmál a rozhlédl se, aby viděl, jak pokračuje výzdoba Velkého sálu. Místnost byla obrovská, snad čtyřikrát větší než jídelna, ve které snídali, dosud největší místnost, kterou tu viděl. Okna byla užší a vyšší, zdi tmavší a viselo na nich mnoho goblénů, nástěnných koberců a rudých sametových závěsů kolem oken. Všude byly připravené svícny a lampy. Byl si jistý, že až se rozzáří, bude to tu vypadat velkolepě.
Už se na to moc těšil.